Sudop kupuje firmy, které se mu líbí. Nekecá jim do toho, protože chce, aby se mu líbily i dál

Když jsem v roce 2007 založil LinkSoft, neměl jsem velké ambice. Chtěl jsem odejít z korporátu a dokázat si, že se uživím hlavou a že umím být za sebe stoprocentně zodpovědný. O deset let později jsem vlastnil firmu se 130 zaměstnanci a po letech v plné rychlosti jsem si uvědomil, že nejsem manažerem pro velkou firmu.

Citil jsem, ze už ji sám nejsem schopen posunout dál. Zjistil jsem své limity - neuměl jsem vybudovat management pro vícestupňové řízení. Zároveň mi chyběla motivace pro budoucnost. Budu mít za 5-10 let větší firmu a víc peněz? To nestačilo. Vůbec mě nenapadlo, že by šlo LinkSoft prodat. Svěřil jsem se bratrovi, ten mě seznámil s akvizičním konzultantem, který to „vyhlásil do trhu“ a najednou se to rozjelo.

Ozval se mi Honza Kout ze Sudopu. Zjistil jsem si, co jsou zač a uvědomil si, že je to skupina, která má skvělé výsledky a „bago“ peněz. Navíc mě totálně nadchli myšlenkou digitalizace stavebnictví.

Primárně mi šlo o slib, že mě Sudop nechá dělat firmu, tak jak jsem byl zvyklý. Zákazníci jsou kámoši, zaměstnanci jsou kámoši, to je naše firemní kultura, kterou si nechci nechat vzít.

A to se povedlo do sta procent. Lidi ze Sudopu nám do toho nekecají, ale moc dobře ví, proč nám do toho nekecají. Je to prostě rodina, která se stará o dospělé děti. Nechávají nás růst, ale pořád tam jsou pro nás. Nejsme pro ně malé děti, které pohlavkují, když nechodí do školy. Když potřebujeme, rádi poradí nebo pomůžou s business leadem.

Sudop kupují firmy, které se jim líbí a nechtějí je měnit právě proto, aby se jim líbily dál. A já jako majitel? Tři roky po prodeji jsem si vzal rok volna a odjel surfovat do Dominikánské republiky. Když jsem se vrátil, moje firma byla možná ještě silnější než předtím.

Dnes jsem se z prodávajícího stal v rámci skupiny co-investorem a najednou sháním do rodiny nové firmy. Takové, jaká byla kdysi ta moje.

Příjdťe na kafe